Od hrací skříňky k akordeonům

Příběh italských akordeonů se datuje od roku 1863. Změnil život jednoho muže, později jednoho města i celé země. Přestože působí jako legenda, jde o skutečnost natolik významnou, že dala vzniknout odvětví, které se stalo slavné po celém světě – výrobě akordeonů.

V tomto roce rakouský poutník, který se vracel z návštěvy kláštera v Loretu, požádal o přespání na jedné usedlosti nedaleko městečka Castelfidardo. Poté co se občerstvil se usadil ke krbu a začal hrát na prapodivnou „skříňku“. Bylo to v domě, kde žil Antonio a Lucia Soprani se svými syny. Jednoho z nich, jménem Paolo, tato kouzelná hrací skříňka velmi zaujala. Ve skutečnosti šlo o kopii „akordeonu“ patentovaného v roce 1829 Demianem z Vídně.

Je mnoho verzí jak Paolo k této skříňce přišel – jedna z nich říká, že vstal během noci a prostudoval všechny její skryté taje. Jiná praví, že poutník mu skříňku věnoval z vděčnosti za pohostinnost. Důležitým faktem zůstává, že na základě poznání této malé skříňky a Paolovi vynalézavosti se zrodila výroba akordeonů v Castelfidardu.

V roce 1864 Paolo otevřel malou dílnu v jejich domě za pomoci svých bratří a začíná se psát příběh vůbec první italské značky akordeonů – Paolo Soprani. Po pár letech se Paolo přestěhoval do většího a zaměstnával několik dělníků. První vyráběné akordeony byly prodávány na trzích v okolních městech. V Loretu bylo vždy hodně věřících, poutníků a obchodníků. Paolo tam chodil vystavovat svůj nástroj a přitom se stal také dobrým hráčem.

V roce 1872 se přestěhoval do centra Castelfidarda a otevřel továrnu na ulici Via Garibaldi. Jeho nástroje měly okamžitý úspěch, zejména na venkově, kde se tančilo za zvuku lidových písní. Popularita tohoto nástroje rychle rostla a požadavky začaly chodit také z jiných zemí, zejména z Francie. Na konci 19. století se akordeony začaly exportovat na jiné kontinenty, například do USA, kam emigrovalo hodně Italů, kterým zvuk akordeonu ulehčoval stesk po domově. Aby bylo možné pokrýt narůstající poptávku, musel Paolo najít větší prostor pro výrobu, více dělníků, rozdělit výrobní proces do několika fází a zřídit obchodní kancelář. Z toho důvodu Paolo se svými syny Luigi a Achille otevřel novou továrnu v Castelfidardu, kde již pracovalo 400 lidí.

V roce 1900 měla společnost fenomenální úspěch na veletrhu v Paříži; Paolo se stal členem akademie vynálezců v Bruselu a v Paříži a setkal se s francouzským prezidentem. Pokračoval v práci ve své továrně až do 70 let, kdy firmu převzali jeho dva synové. Zemřel ve svém domě 20. února 1918 ve věku 73 let.

Celou historii italských akordeonů v Castelfidardu připomíná Mezinárodní muzeum akordeonu v centru města. Castelfidardo je také každoročně světovým centrem akordeonového umění. Každé září se tu pořádá Mezinárodní akordeonový festival http://www.festivalcastelfidardo.it/